Novy Zeland 2003-2004

31.12.-3.1. Taupo, Ruapehu

domu - << kapitoly >>

streda 31.12.

Rano jsme si trochu pospali a nakonec nas ze stanu vyhnalo ukrutne vedro. Docela nam bodla osvezujci koupel v rece. Odpoledne jsme se flakali ve meste. Koukli jsme na pout, prosli jsme si par obchodu v centru, udelali jsme si svacu u jezera s vyhledem na sopky v Tongariru a zasli jsme na happy hours na Internet. V celem Taupu panuje letni atmosfera. Slunicko pali, lidi se povaluji na trave a z aut jim duni hlasita hudba. Vsimli jsme si cedule, ze cely tyden okolo Silvestra je zakazano nosit s sebou na ulici alkohol. Dokonce je zakazano pit v zaparkovanem aute. Jsme docela zvedavi, jak to udelame. Na vecer jsme se vratili do kempu, dali koupacku a prevlekli se. V noci bude urcite kosa jako prase. Vedle nas stanuji 3 holky z Wanganui. Pozvali nas na pivko (Tui - pry nejlepsi, opravdu je dobry, zkusime ho priste koupit misto Ranfurlaka) a dali jsme s nima karty - takovy divny wanganuisky prsi.
Na devatou jsme prijeli na parkoviste u Woolworths a zacali vyprazdnovat krabici Ranfurlaku. Ja casem presel na svou namichanou Whiskolu. Chlastali jsme a kecali. Na parkovisti parilo par dalsich lidi. Spousta jich byla jen v kalhotech a tricku - neskutecny, v takovy zime. Na pulnoc jsme vyrazili na hlavni ulici, kde uz bylo docela narvano. Odvazne jsme si s sebou nesli kazdy svoji Whiskolu a jedno sampanske. Uz po ceste nas ale odchytnul policajt, cuchnul ke kole a vylil nam ji do kanalu. Ja mel uz jen zbytek, ale Vasek mel uplne plnou, takze jsme prisli o pul litru Whisky. Jeste nam rekl, ze mame byt radi, ze nas hned nezatknul a podal nam ruku, jako Igor Hnizdo ve Skole obecne. Sampanskeho si nastesti nevsiml, takze jsme pulnoc oslavili, jak se patri. Kolem treti jsme pesky dorazili do kempu a vytuhli.

ctvrtek 1.1.2004

A je to tady! Prvni rano roku 2004. Vyhrabali jsme se z prohrateho stanu a svlazili bolave hlavicky v rece. Vasek je po vcerejsku kohej, a tak zalezl zpet do stanu. Ma tam hrozny vedro, nechapu, jak tam muze vydrzet. Napsal jsem par SMS do Cech a Terce do Francie, kde maji jeste pred pulnoci a oslavy noveho roku zrovna vrcholi. Pred polednem jsem prijel autem, ktere jsme vcera nechali u Woolworths (holky od vedle me hodily svym autem do Taupa), nasnidal jsem se a natahl se do stinu. Kolem treti jsem si udelal vylet k Huka Falls, je to odsud jen 2 kilometry. Lidi tam bylo az beda. Kdyz jsem se vratil, byl uz Vasek odpocaty, a tak jsme se jeli na vecer podivat do Taupa - potrebujeme nabrat vodu. V noci bylo v kempu vic rusno nez vcera. My jsme ale dali jen sachy a po jedenacty jsme zapadli do spacaku.

patek 2.1.

Rano tady v Taupu zacinaji stejne - vedro ve stanu a osvezujici koupel v rece. Dopoledne jsme se pomalu sbalili - dnes chceme prejet na jih Tongarira do Ohakune a zacit dvoudenni vystup na Ruapehu. Vasek si vsiml, ze tu lidi skacou do reky a nechavaji se unaset dolu po proudu. Zkusili jsme to taky a bylo to superb! Vzal jsem si i masku a snorchl a koukal, jak pde mnou ubiha dno reky. Je tu neskutecne cista voda, velka hloubka a na dne ohromne kameny. Kolem druhe jsme vyrazili do Ohakune. Vzali jsme to kolem Tongarira z vychodni strany pres Rangipo desert, protoze jsme mysleli, ze to bude kratsi, ale zda se, ze nebylo. Od Ohakune jsme zacali stoupat k lyzarskemu stredisku Turoa. Chudnika Toyota se trapila. Byly useky, kde to neutahla ani na dvojku. Silnice koncila ve vysce 1600m na parkovisti u lyzarskych vleku. Nas dnesni cil je Mangaturuturu Emergency shelter ve vysce 2300m. Z parkoviste jsme vyrazeli po seste a pred devatou, teste po zapadu slunce, jsme prisli k shelteru. Cesta byla v pohode - vetsina podel vleku - akorat na konci jsme museli prejit pres par snehovych poli, ale snih byl mekky. Na shelteru byli 2 lidi, kteri se zrovna chystali dolu. Vypadali zkusene, jestli se to tedy da poznat podle navleku a cepinu na batohu. Bylo uz po zapadu slunce, ale oni rikali, ze to bude OK, ze dnes bude hodne sviti mesic a vyrazili dolu. My jsme se s zabydleli na sheteru, navecereli jsme se s vyhledem na Mt Egmont mezi cervanky a pred jedenactou jsme zalezli do spacaku. Tohle bude rekord ve vysce, ve ktere budeme spat.

sobota 3.1.

Rano si Vasek privstal na vychod slunce. Taky jsem otevrel jedno oko a vykoukl ze shelteru, abych videl, jak prvni ranni paprsky osvetluji Mt Egmont. Plan byl vratit se k vlekum a od nich vystoupat na Tahurangi (2797mnm) - nejvyssi vrchol Mt Ruapehu a vlastne celeho severniho ostrova. Snih, po kterem jsme vcera prisli byl docela tvrdy. Chtel jsem chvilku pockat, az zmekne, a tak jsme se sli mezitim podivat nejkratsi cestou na vyhled na jezero v krateru primo nad shelterem. I tam jsem kvuli tvrdemu snehu vymekl a vratil se zpet. Vasek si to s mackama v pohode vybehl a vratil se za pul hodiny. Pak uz se slo opatrne vratit k vlekum a bez problemu (ja po kamenech, Vasek s mackama po snehu) vylezt az na vrchol. Nahore nas pobavil porcelanovy trpaslik a skladaci zidlicka k volnemu pouziti. Bylo neskutecny, kolik ve skoro 3000mnm letalo hmyzu. Nejhorsi byl dlouhy cerny brouk, kteru mne a pak i Vaskovi zalitl za tricko, stipal jako cert a nesel z tricka vyhnat. Cestou dolu jsme se na snehu hezky sklouzli po botech. Odpoledne jsme dorazili zpet do Taupa. Meli jsme se setkat s Lachtanem a Spletencem, ale minuli se s nami o den. Dnes odjeli do Taurangi. Domluvit se s nimi totiz bylo nad lidske sily. Kdyz jsme s nimi domlouvali eSMSkama Silvestra, tak meli 3 dny vypnuty telefon (nebo jim z nejakeho duvodu SMSka dorazila o 3 dny pozdeji). Tentokrat jim vsechny SMS chodili hned, ale oni si je cetli s dennim spozdenim. Skoda, do Turangi uz za nimi nepojedeme, mame toho dnes dost a zitra uz jedeme do Rotorua. Navic Lachtan pry zitra jde na trek do Tongarira.

domu - << kapitoly >>

Dalgliesh
CNW:Counter