Novy Zeland 2003-2004

5.11.-14.11. Tongariro NP, Rotorua

domu - << kapitoly >>

streda 5.11.

V noci byla hrozna kosa, zato rano nas vyhnalo ze stanu vedro. V Taupo jsme se stavili v info centru a koupili jsme poradnou mapu Tongarira - z ty mam radost hlavne ja, protoze muzu zanaset body do GPSky. Nemuzeme sehnat bombu Camping-gaz a tak budeme par dni na studene strave. Taky uz jsme dlouho nebyli v kempu a me dochazeji akumulatory do fotaku GPS a celovky. Kolem druhe jsme dorazili do Whakapapa, kde zacina nas dnesni trek k Tama Lakes. Pred vystupem jsme dali svacinku a otevreli jsme si k tomu nase vinko za 16 babek. Na trek jsem s sebou vzal i Mimone. Vasek mu rika Pisklak, coz mne i Mimone pekne stve! Trek mel 18km, ale relativne male prevyseni. takze nam trval "jen" necelych 5 hodin. Celou cestu jsme pozorovali sopky Ngauruhoe a Ruapehu, jak se pres ne vali mraky. Konec byl nad dvemi zelenymi jezirky, za kterymi se tycila bila Ruapehu. Zitra mame v planu Tongariro Crossing, a tak jsme zakempovali kousek od Mangatepopo road. Bus, ktery vozi lidi na zacatek treku a priveze je zpet z konce stoji 20NZD, tak s nim pojedu jen ja a hodim nasim autem kluky na zacatek a na konec pro ne zase prijedu. Uvidime, jak to klapne. Venku je ted vecer fakt velka kosa, tak sedime v aute, pisem deniky, pohledy, poslouchame radio: "I wanna know what love is, I know you can show me..." a pijeme pivko a dobre spani. Venku se zatahlo, ale na zitrek je dobra predpoved, tak doufeme...

ctvrtek 6.11.

Vstali jsme v 6:15! Venku bylo zatazeno, tak jsme vahali, jestli vubec vyrazit. DsD nas premluvil, ze to bude dobry. V 7 se nam podarilo podle planu odjet, coz byl zazrak! Hodil jsem kluky na zacatek treku na Mangatepopo car park a dojel do Whakapapa Village. Nechal jsem tam auto a prijel busem (Tongariro Crossign shuttle bus za 20NZD) na zacatek treku za Vaskem a DsD. Trochu krkolomne reseni, ale usetrili jsme 40NZD! Samotny trek neni tak drsny, jak vsude rikaji (Prevyseni ma 1100-1850-750 a dlouhy je 17km). My jsme si ho zpestrili vystupem na sopku Tongariro (1967), kde jsme si uzili i snehu. Cesta je to opravdu nadherna. Jde se mezi sopkami Ngauruhoe (ukazkova sopka tvaru kuzele) a Tongariro (ta uz je trochu poborena). Obe maji snehove cepice, ktere se obcas schovaji do mraku. Jde se i kolem nadhernych zelenych jezirek - Emerald Lakes. Po ceste narazite i na smradlave sirne pary. Pocasi nam vyslo, takze porad bylo na co koukat! Posledni 2 hodiny jsme museli dost pospichat, abych stihnul bus zpet k autu. Prijel jsem pro Vaska a DsD a zakempovali jsme asi 10km smerem na Turangi na peknem placku u lesa. Na zitrek jsme si slibili kemp, moc se na nej tesime. Vylet nam trval pres 8 hodin a usli jsme 22,1km...

patek 7.11.

Patek jsme pojali odpocinkove. Kousek od Turangi jsme se podivali na lihen duhovych pstruhu. K videni je tu vse od jiker az po pulmetrove pstruhy za prosklenym pruhledem do ricky. Stavili jsme se v Taupo koupit dalsi jidlo (uz mame jidla plne auto) a sehnali jsme bombu na varic! Vzali jsme rovnou dve. Cestou do Rototrua jsme se stavili u Huka Falls - pekny pereje s ohromnym prutokem 400 kubiku. V pruvodci pisi, ze to obcas nekdo jede na kajaku, me to ale prislo nemozny! Dalsi zastavka na ceste byla u Aratiatia Rapids. Byli jsme tam na ctvrtou. To do jinak prazdneho koryta reky pusti na pul hodinky vodu z prehrady - pekna podivana - takovy drsnejsi certaky. V Rotorua jsme se ubytovali ve slibenem kempu. Uvarili jsme si teplou veceri - polivku se skoro cerstvymi houbami, vyprali v pracce a nalozili se do kempoveho termalniho bazenku. To v Rotorua nabizi skoro kazdy kemp nebo penzion. V neposledni rade jsem si na recepci dobil akumulatory do fotaku!
[pulkilova bomba camping-gaz za 13,90NZD, kemp: Lakeside Thermal Holiday Park za 10/os]

sobota 8.11.

Rano mrholilo a mirne zneprijemnovalo baleni. Popojeli jsme autem 300 metru a byli jsme v Kuirau parku v centru Rototrua - kourici jezirka a bublajici bahynka, docela pekny a zdarma (!) V info centru jsme potkali nase zname z Panekiri Hutu z Urewery. V New Worldu jsme prikoupili, co jineho, nez jidlo. Vasek byl stestim bez sebe, kdyz pri odbocovani vpravo dostal prednost od protijedouciho, odbocujiciho vlevo - zdejsi pravidlo, ktere pusobi pomerne kuriozne, kdyz si uvedomite, ze se jezdi vlevo! Odpoledne jsme stravili ve Whakarewarewa (termalni park - asi nejznamejsi na Zelandu) a za tech neuveritelnych 20NZD, jsme si ti tam pekne uzili az do zaviracky. Byli jsme ale trochu zklamani, oproti Kuirau tu byli navic jen gejziry. Na vecer jsme zastavili na odpocivadle asi 10km smerem zpet na Taupo.

nedele 9.11.

Rano jsme nasi novou bombu na varic pokrtili smazenymi vajicky s cibulkou a slaninou a jen tak tak jsme stihli dojet do Wai-O-Tapu na gejzir, ktery tu strika kazdy den v 10:15. Prijde chlap, pet minut neco zvani, nasype do bublajiciho gejziru mydlo a on pak asi 10 minut chrli vodu do skoro 20 metru. Gejzir je asi 1,5 km od parku, ale sli se k nemu jen se vstupenkou na cele Wai-O-Tapu za 18NZD. My jsme tam ale prisli trochu pozdeji a pesky (ostatni ten kousek popojizdeli autem) a nikdo po nas listek nechtel. Gejzir jsme videli strikat od zacatku a hlavne zadarmo! Podivali jsme se jeste na bublajici bahynko a vyrazili opet smer Taupo. Po ceste jsme se stavili na vyhlidce na geotermalni elektrarnu (hromada trubek a pary) a Craters of the Moon - pekne kratery a sirne pary, ale jako na mesici to nevypadalo. Odpoledne jsme si dali piknik v parku v Taupo (sviti slunicko, konecne prislo jaro) a zasli na Internet. Mne po pul hodine opisovani deniku na Internet spadl pocitac, takze byli 3 dny v trapu.
[na internetu jsem byl 3 hodiny za 12,70NZD - byly happy hours, taky jsem vypalil uz druhou serii fotek z fotaku (za 4NZD s vlastnim CD)]

pondeli 10.11.

Dnes zacal nas 2 denni Tongariro Nothern Circuit. Prespani v Oturere Hut jsme koupili vcera v Taupo. Z Whakapapa jsme vyrazili s plnou polni v 9:40 (samozrejme jsme chteli o hodinu driv). Cesta byla dlouha 24,2km, ale vedla jen do mirneho kopce. Obchazeli jsme Ngauruhoe - nas zitrejsi cil. Smala se na nas a my doufali, ze do zitrka vydrzi pekne pocasi. Na Waihohonu jsme videli, jak vrtulikem vozi plynove bomby na Hut. Tam jsme taky dali nasi velkou svacinu. Do Oturere jsme dorazili asi v pul seste. Na kazdem Hutu v Tongariru se mista na spani rozdeluji systemem "kdo driv prijde". A "kdo pozde chodi" muze spat na zemi. Nas Hut byl ale poloprazdny a tak jsme zabrali jeden cely pokoj (asi pro 5-6) pro sebe. Uvarili jsme si veceri, prevarili vodu na zitrek (na Hutu je jen destovka) a pri tom konverzovali s ostatnimi noclezniky: dve mlade holky (jedna japonka), ctyri starsi chlapi - novozelandani (bylo jim prd rozumnet) a 2 mladi francouzi. Kdyz po osme zaslo slunce, setmelo se i v Hutu (neni tu elektrina) a vsichni sli spat. Chvilku jsme se venku kochali nocni oblohou a mesicem osvetlene sopky. Dohodli jsme se, ze zitra vyjdemem za svitani. Aby se to poravdu povedlo, rekli jsme, ze kdo to nestihne, bude 2 dny myt nadobi!
[Tongariro Nother Circuit: Whakapapa - Waihohonu Hut - Oturere Hut - Emerald Lakes - Red Crater - hreben mezi Tongariro a Ngauruhoe - Mangatepopo Hut - Whakapapa; Prespani v Oturere Hut: 14NZD/os]

utery 11.11.

Budicek v 5:15 byl drsny, nicmene v 6 jsme opravdu stali pred Hutem s batohy na zadech a delali fotku s ruzovou Ngauruhoe za nami. Hrozba trestu zabrala! Byly 4 stupne nad nulou, ale cista obloha a slunce v zadech, takze jsme v pohode vystoupali 300m k Emerald Lakes. Dali jsme snidani a zacali stoupat po hrebeni na Red Crater. Tam to zacalo: sileny vitr, mlha a neprijemne mrholeni. Svoje kalhoty jsem mel okamzite mokre. Na upati Ngauruhoe jsem se musel prevect do svych snowboardackych. Nektere veci ze svych batohu jsme schovali za kamen a vyrazili na zaverecne stoupani s 600m prevysenim. Opet nas doprovazel neprijemny vitr a mrholeni, nohy se nam borily do kamenne sute. Na vrchol jsme se dostali v 10:15, takze jsme v pohode stihali udelat vrcholovou fotku 11.11. v 11:11, bohuzel v mlze. Sedli jsme si do zavetri a cekali, jestli se mlha nerozestoupi. Behem necelych 3 hodin se opravdu parkrat a jen na par vterin ukazal krater Ngauruhoe, v dalce obcas vykoukla ohromna Ruapehu a pod nami Rangipo Desert. Cesta dolu po kamenne suti byla jednodussi, akorat clovek nesmel zakopnout o kousky pevne skaly. Vasek a DsD parkrat popojeli po snehovem jazyku. Na Magatepopo Hutu jsme si na chvilku odpocinuli a uvarili si caj. Vratit se k autu ve Whakapapa na zabralo 2 hodiny rychle chuze. Na spani jsme dojeli na misto, kde jsme spali po Tongariro Crossing treku. Za tyhle dva dny jsme usli 50km a mame toho fakt plny kecky. Zitra si odpocinem, stejne ma byl 2 dny hnusne.

streda 12.11.

Dnesni den byl opravdu na pohodu. Rano nas u nasi klidne snidane vyrusil chlapek z lesni straze. Rikal, ze takhle blizko u lesa by jsme nemeli stanovat. Omluvili jsme se, pak jsme s nim jeste pokecali o tom, kam dal jedeme a jake ze bude pocasi. Popral nam hezky den a odjel. Kolem poledne jsme dorazili do Tokaanu do termalniho bazenu - smrdel chlorem, ale dala se v nem potapet hlava a plavat. Byla to docela pohoda az do te doby, kdy prijely 2 autobusy deti a ty v okamziku obsadili cely bazen.
Vydali jsme se objet Tongariro z vychodu pres poust Rangipo Desert. Je to krajina s az nekolikametrovymi nanosy sopecneho popela, kde "rostou" jen na pul uschle keriky. Hrozne fouka a je tu poravdu neprijemne. Vecer jsme dojeli do Ohaune, kde jsme zakempovali v Ohakune Lakes Scenic Reserve.

ctvrtek 13.11.

V noci zacalo prset a pocasi se umoudrilo az pozde odpoledne. Behem dne jsme se jeli podivat na Raurimu spiral - smycka na trati kvuli velkemu prevyseni. Trat nebyla skoro vubec videt, tak jsme se museli spokojit s dratenym modelem. Zajeli jsme se podivat do Iwikau Village - mestecko u lyzarskeho strediska Whakapapa. Vubec jsme ale nevylezli z auta, jak bylo hnusne. Cestou zpet jsme udelali dva 20 minutove treky. Na hodinku jsme se pak zastavili v Turangi - na volny internet v knihovne (zakaz e-mailovani) a nakup. Vecer jsme zakempovali asi 12km na jih od Turangi. Dneska fakt nic moc. Zitra ma byt lepsi pocasi, tak zkusime vylezt na posledni, nevetsi sopku Tongarira - Ruapehu. Zitra zkusime odjet v 8:30.

patek 14.11.

Odjezd v 8:30 se povedl (samozrejme pod hrozbou trestu). Podle ranni predpovedi z infocentra se ma pocasi odpoledne zlepsit, tak jsme se sbalili na vystup na Ruapehu. Dojeli jsme do Iwikau a zacali splhat lyzarskym strediskem. Vysli jsme az k hornimu konci kotvace Knoll Ridge a stoupali dal podle mapky z infocentra vzhuru k Summit Plateau. Nejdriv se slo po peknem snehu, ale tesne pred koncem se zacal pod snehem objevovat led. Kousek od vrcholu Dome mela stat bouda Dome shelter - nejvyse polozena bouda na Zelandu (2780m.n.m.). Nasli jsme hromadu ledu ze ktere vykukoval jen kus stitu a poklop kominu, kterym se leze dovnitr, kdyz jsou zapadane dvere. Vlezli jsme tedy kominem (dvere nebyly vubec videt) a uvnitr jsme dali vrcholove pivko. Skoro na pul hodiny se rozestoupila mlha a my jsme uvideli hlavni krater s jezerem, cele Summit Plateau, vrchol Paretetatonga (na ten Vasek a DsD jeste vylezli) a v dalce Ngauruhoe s vrcholem v mracich.
Cestou zpet jsme meli trochu bobky na zledovatelem useku, zbytek ale byla hracka. Kus jsme dokonce jeli po zadku na igelitovych pytlich. Vystupem na Ruapehu jsme splnili posledni ukol v Tongariru. Na vecer jsme vyrazili smerem na New Plymouth u Mt Egmont. Zvolili jsme kratsi, ale horsi cestu: Lost World highway. Kousek pred New Plymouth jsme zakempovali na odpocivadle.

domu - << kapitoly >>

Dalgliesh