Novy Zeland 2003-2004

22.11.-28.11. Abel Tasman a Kahurangi NP

domu - << kapitoly >>

sobota 22.11.

Do Pictonu jsme dorazili pred ctvrtou rano a rovnou jsme jeli k Abel Tasman NP. Do Motueka kousek pred narodnim parkem jsme prijeli v pul osme a rovnou jsme se ubytovali v kempu za 9NZD. Dali jsme snidani, kluci sli spat a ja se jel podivat do Keiteriteri na plaz. Pekna, pisecna a nasel jsem i skaly na potapeni. Voda ale, jak jinak, ledova, takze v ni stejne dlouho nevydrzim. Pujcuji tu morske kajaky, ale za 50NZD a to je moooc.
Pred treti se kluci probrali, tak jsme se jeli podivat do visitor centra a trochu naplanovat zitrejsi trek. Rekli jsme si, ze dame na 2 dny Costal track - ten vede po pobrezi okolo jednotlivych plazi narodniho parku. Dostali jsme casy odlivu na oba dny, protoze pres nektere plaze se da projit nejdrive hodinu a pul pred a nejpozdeji hodinu a pul po uplnem odlivu. Zaplatili jsme si taky za 7NZD prespani v libovolnem kempu v parku. Zajeli jsme jeste na chvilku na plaz KeiTerkyTerky a dali tam pivko. Vasek s DsD tu nasbirali spoustu musli. V kempu jsme si pak na nich chvilku lamali noze, nez nas napadlo je nejdriv hodit do varici vody. Pak uz se oteviraly a kuchaly skoro samy. Osmahnute na panvi (cti viko od esusu) s chlebem z toustovace poslouzili jako skvely predkrm. Hlavni chod (na zacpani zaludku) byly tradicni spagety s omackou z konzervy a cibuli. Od desiti jsme se mrkli na finale Rugby: Australie proti Anglii.
[kemp: Fernwood holiday park]

nedele 23.11.

Dopoledne jsme prejeli na sever Abel Tasman NP. I kdyz to na mape vypadalo jako kousek, cesta vedla pres velke kopce a na konci nas cekal usek prasne cesty, takze nam zabralo skoro 2 hodiny, nez jsme se dostali na zacatek treku do Totaranui. Costal track byl ale opravdu nadherny. Stridaly se upravene cesticky v dzungli s piscitymi plazemi. Blizil se zrovna vrchol odlivu. To bylo treba na prechod zatoky Awaroa Inlet a plaze Onetahuti beach, ktere jsou jinak pod vodou a neni mozne je obejit dzungli. Na Awarora jsem na pisku chytl maleho zraloka.
Dosli jsme do Bark Bay. Bylo zrovna v pulce mezi odlivem a prilivem a voda pribyvala nejrychleji. Prozorovali jsme, jak se voda neskutecne rychle rozleva po vyschle zatoce. Kemp v Bark Bay byl pekny, s jednoduchou kuchynkou a zachody. Bylo tu i nekolik krytych ohnist, vetsina obsazena kempari varicich si veceri. Kdyz jsme uz skoro po tme vecereli my, probehla kolem nas vacice (Possum) a koukala co by nam sezrala. V noci oblezla vsechny nase batohy a snazila se prodrapat a prokousat dovnitr. Rano Vasek zjistil, ze se mu prokousala az k chlebu. Vacici jsme driv potkavali jen v noci, jak nam prebehla pred autem, ale jeste casteji jako rozjety mastny flek na silnici. Vasek se tesi, az se vacicim pomsti az nejakou na silnici srazi.

pondeli 24.11.

Rano se na plazi v kempu vyrojila spousta motorovych clunu (water taxi) se spoustou lidi ve vestach a morskych kajaku. Sli jsme se vykoupat o kousek dal na malou, klidnou plaz Midlands Bay. Ze byla voda studena ani nemusim psat. Dokonce i na plazi byla docela zima: 18 stupnu ve stinu. Slunicko melo silu, ale smazit se na nem v prave poledne jsme se trochu bali. Nasel jsem docela pekne skaly na potapeni s morskymi jezky a morskymi hovnami, uplne jako v Chorvatsku. Pak i na teto plazi zacalo byt rusno - prijel jeden katamaran, pak vodni taxi - tak jsme se sbalili a vyrazili na cestu zpet do Totaranui.
Prisli jsme k autu a k velkemu poteseni nasli vedle v kempu volne (studene) sprchy. Na vecer jsme prejeli na nejsevernejsi cip parku do Wainui Bay. Stejne jako na plazich v parku i tady nas obtezuji doterne a kousave pisecne musky. Par jich bylo i s jednim komarem ve stanu, tak jsme to museli pred spanim vymlatit.

utery 25.11.

Dneska, protoze neni moc hezky, jsme si udelali jen trihodinovy vylet na Gibbs Hill (10km, prevyseni 0-400m). Na vrcholu se nam otevrel hezky pohled na severni cast parku. Videli jsme i par plazi, po kterych jsme sli vcera. Na druhe strane jsme uvideli Farewell Spit. To je 20 kilometrova kosa - uzky poloostrov tahnouci se do velke vzdalenosti od pobrezi. Na pohledech, ktere jsme videli v infocentru je to opravdu nadherne, akorat se musi zaplatit za organizovanou vypravu, a to neni nic pro nas.
Po vylete jsme jeli do Takaka do infocentra a nakup. Taky mame nejak prazdne jedno kolo a potrebujeme benzin. Po ceste jsme se stavili ve Grove Scenic Reserve - to jsou zajimave piskovcove utvary bizardne prorostle stromy. Jeli jsme se podivat i na nejvetsi sladkovodni prameny na celem Zelandu Pu Pu Springs, maji kapacitu 14000 litru za sekundu, ale na prvni pohled se to nezda. Pekny tam byl ohromny periskop pod vodu, kterym se dal pozorovat nejvetsi pramen.
Na vecer jsme prijeli do Kahurangi NP k parkovisti na Cobb Ridge. Je to pres 1000 metru vysoko a uz vecer je tu pekna kosa, uvidime, jak bude v noci.

streda 26.11.

Noc jsem stravil v shelteru (takova pekna boudicka u parkoviste, ale bez dveri). V jednu rano, kdyz jsem se musel priobleknout byly 4 nad nulou, takze s mikinou a polartecovymi teplaky z Aucklandu jsem byl v pohode. Na trek jsme vyrazili v 9:20. Mame v planu 3 dny, tak podle toho vypadaji i nase batohy. Sli jsme z parkoviste u Cobb Ridge okolo jezera Cobb Reservoir k Lake Peel a dal do Ballon Hut. Zacalo nam lehce prset. Hut je prazdny, tak jsme si tu udelali caj a dali vetsi svacinku. Odpocivame a dopisujeme deniky (kurva, polil jsem si ho cajem...)
Dal jsme pokracovali k "luxusnimu" hutu Salisbury. Meli jsme vybornou naladu, asi z toho silneho caje, tak malo nam ted staci ke stesti. Kluci si jen pozteskli, co by si dali, kdyby byli doma. Vasek by si dal Kozla dvanactku od Matesa nad Jeleni lavkou v Ceskem Krumlove. DsD by si dal Gambac desitku s pikantnim utopencem nebo nakladanym hermelinem a k tomu poradny cesky chleba. Po ceste jsme si vsimli, ze ze stromu visi zvlastni chomace, tak jsme si z nich udelali fousy (nekdo i vlasy) a udelali jsme fotku tri zarostlych drsnaku.
Salisbury Hut byl prazdny. Kdyz jsme videli to pohodli, jake by jsme tu meli (varic, topeni(!), postele s matracemi), rozhodli jsme se, ze prespime tady a budeme doufat, ze neprijde spravce, ktery by po nas chtel penize. Nechali jsme tu batohy a sli jsme se podivat na jeden ze shelteru (obycejnych pristresku - zdarma), kde jsme chteli puvodne spat. Kdyz jsme dosli k prvnimu - Dry Rock Shelteru, nasli jsme jen skalni previs a pod nim desku zbitou z par prken a hromadu matraci. Zadna strecha, zadne steny. Bezeli jsme zpet na "nas" hut a doufali, ze nas z nej nikdo nevyhodi. Zacina totiz opet lehce poprchavat. Na hut prisli jeste 3 americani, ty nam tu ale nevadi. Jdou tady v Kaurangi trek na 6-7 dni a maji ohromne batohy, kde maji snad vsechno - videli jsme, jak si v hutu opravuji i svuj podberak. S Vaskem jsme si vyrobili sachy - natrhali jsme si papirky jako figurky a na noviny nakreslili sachovnici. Hrali jsme je az do jedenacti. Zahral si kazdy z kazdym, Vasek je ale neporazitelny.

ctvrtek 27.11.

Rano jsme s Vaskem dali jeste jednu sachovou particku a v pul desate jsme vyrazili pres Gordons Pyramid na Mt Arthur (1789). Porad bylo krasne az na zaverecny vystup prisel mrak a vsechno bylo v mlze. Na vrcholu jsme pul hodiny cekali, jestli mrak neodejde. Neodesel. Napopak zacalo snezit. Utikali jsme se schovat na Mt Arthur Hut. Na ten to ale trvalo hodinu a pul, takze jsme tam dorazili pekne promokli. Sedel tam kluk s holkou. Velice ochotne roztopili kamna aby jsme se mohli ususit. Byli to novozelandani z Wellingtonu a vypadali dost free - na sobe stare rozthane svetry, okolo krku satky, rozcuchani a docela spinavi. Z dlouhe chvile si kreslili pastelkama obrazky do sesitku. Docela jsme s nima pokecali o Zelandu, Maorech, turistech, Australalnech a Aboridzidech. Po seste jsme vyrazili dal na Flora Hut a Gridiron Shelter, kde jsme chteli spat. Protoze zase zacalo prset, zapichli jsme to uz na Flora Hutu. Je tu krb, tak jsme si v nem zatopili a rozvesili okolo nase mokre veci (vcetne spacaku). Vodu na piti na zitrek jsme nachytali z okapu, z vodu z reky jsme si uvarili na ohni v krbu caj. Takovi my jsme zalesaci! Dali jsme rychlou koupel, nekdo vodou z flasky, nekdo vlezl do potucku a ted se krcime u krbu, pijeme caj a jime, kdo co ma. Spat jsme sli okolo jedenacte, Vasek jeste chvilku prikladal a pak to taky zalomil.

patek 28.11.

Kdyz jsme se rano vzbudili, koukali jsme nechapave ven, kde za noc napadlo pres 5cm snehu. Kolem devate dorazili nasi znami novozelandani v teniskach a s igelitovymi taskami okolo kotniku. Vrhli se k nasemu krbu a zacali se susit. My jsme se pomalu sbalili a vyrazili zpet na Cobb Ridge k autu. Svitilo slunicko, ale ze stromu dost prselo, jak na nich tal snih. Sli jsme okolo Gridiron Shelteru, kde jsme chteli puvodne spat. Vypadal podobne jako Dry Rock Shelter, ktery jsme videli predevcirem. Stesti, ze jsme vcera zustali na Flora Hutu. Posledni hodinku cesty nam opet proprselo, chvilku padaly i kroupy, takze k autu jsme dorazili promokli a propoceni. Meli jsme vlhke i veci v batohu. Ja taky, i kdyz mam novy a myslel jsem, ze bude nepromokavy. Rychle jsme nahazeli veci do auta a zmizeli.
V Motueka jsme na zachodech nabrali vodu a Vasek radostne prohlasil: "... konecne zase zachodova voda!". Odpoledne jsme se stavili v Nelsonu - asi na dlouho posledni velke mesto a udelali oravdu poradny nakup - bargain, jak tu rikame vyhodnemu nakupu podle sloganu: "The Warehouse, the Warehouse, where anyone gets a bargain...". V noci jsme prijeli k visitor centru v St Arnaud v narodnim parku Nelson Lakes, postavli stan u parkoviste a pojedli trochu z naseho bargainu. Z radia uz je citi vanocni atmosfera...

domu - << kapitoly >>

Dalgliesh