Novy Zeland 2003-2004

10.1.-16.1. Cathedral Cove, Auckland, Singapur

domu - << kapitoly

sobota 10.1.

Rano jsme vstali, sbalili stan a pred sedmou uz jsme okouneli na startu zavodu. Z Mt Manganui jsme vyrazeli po desate, kdyz uz meli nejrychlejsi zavodnici za sebou 2km plavani a 90km na kole. Zastavili jsme se u benzinky a uz ani nebereme plnou, aby jsme nenechali zbytecne moc benzinu pripadnemu stastnemu kupci nasi Toyoty. Po ceste jsme se stavili v Twin Kauri Scenic Reserve. Nebylo tam nic zajimaveho krome dvou damaroni (kauri) a dvacetiminutove prochazky pralesem. Dali jsme tu alespon snidani - uz se smazime pomalu dojidat nase zelezne zasoby potravin. Kolem druhe jsme prijeli na parkoviste nad Hahei. Ja jsem hned s veskerou potapeci vyzbroji: neoprenem, maskou a snorchlem vyrazil po aso 30 minutove ceste k Cathedral Cove. Vasek pry dorazi az kolem pate. Odliv zrovna vrcholi a moje potapeci mistecka jsou na suchu! Jsou docela vlny a voda je plna zcereneho pisku, takze potapeni nic moc. V pul seste prisel Vasek, ze ho pry trochu zdrzelo, ze do naseho auta nekdo vrazil, kdyz couval na parkovisti. Byla to jedna holka z Auckladnu, napsala Vaskovi adresu, ze to pry nejak vyresime pristi tyden, a ze muzeme u ni na zahrade i prespat. Jmenuje se Rose - stejne jako Vaskova oblibena zeladnska jabka. Nase Toytota ma trochu promacknuty plech za zadnim kolem, tak se mozna odskodnime jen tak, ze u Rose usetrime za backpacker a podivame se ji trochu do lednicky. Na vecer jsme zustali na parkovisti, uvarili jsme posledni spolecne jidlo: ryze s houbami a zustali tu pres noc. Vymysleli jsme dabelsky plan - zajet v noci na Hot Water Beach. Maximalni odliv je v 4:30 rano. Chtel jsem tam byt uz v 4:20, ale Vasek rekl, ze bude stacit, kdyz tam dorazime na patou a ja se nechal prekecat.

nedele 11.1.

Vstali jsme v 4:15 - to je pro nas na Zelandu rekord. Na Hot Water Beach jsme dorazili pred patou. Je docela chladno, tak se tesime, jak si vychutname teplou koupel na plazi. Potkali jsme 2 lidi, jak se s lopatkama vraci zpet - to znamenalo, ze uz jdeme pozde. Jsou o dost vetsi vlny nez kdyz jsme tu byli naposledy a uz pul hodiny po kulminaci odlivu dosahuje priboj k mistum, kde pod piskem vyveraji horke prameny. Chvilku jsme chodili po plazi a hledali teply pisek, ale jedine misto ktere jsme nasli bylo pravidelne omyvane vlnami z more. Par minut jsme si hrali nohy zaborene do pisku a pak jsme prejeli zpet na Cathedral Cove. Vzali jsme spacaky a karimatky a sli jsme se dospat na plaz. Je totiz 6:30 rano a teprve pred chvilkou vyslo slunce. Bylo to docela fajn - plaz byla prazdna, je prijemne chladno a ohromne vlny hlasite busi do skal okolo plaze. Lidi se zacali trousit az kolem pul desate, a to uz jsme byli docela vyspani. Na potapeni to dnes zase neni. Voda je totik kvuli vlnam hrozne zkalena. Jako ostatni lidi na plazi akorat lezime ve stinu, dopisujeme pri tom deniky a obcas (zatim vlastne jen jednou) jdeme zablbnout do vln. Vzdy, kdyz jde nejaka poradna, tak se nejdriv ozve rev lidi, piskot deti a pak rana jak z dela, kdyz vlna narazi na skaly. Pred ctvrtou jsme se vratili k autu a vyrazili k Aucklandu. Nasli jsme odpocivadlo, kde jsme si zajeli do stinu a prebalili nase veci. Jesli se nam uz zitra podari prodat auto, budem z nej muset vcechny nase veci pobrat a odnest je do backpackeru nebo kde to vlastne budeme v Auckladnu spat. No, nebyla to zadna prdel, mame toho hrozne moc! Do Auckladnu jsme prijeli po devate a zkusili jsme najit, kde bydli Rose, ktera nam nabidla nocleh a zahrade. Vasek navigoval podle svych poznamek a dokud jsme byli na mape Aucklandu, tak se docela drzel. Pak jsme zacali mit problemy. Vasek se poptal u jednoho baraku u cesty a za 10 minut uz jsme stali v Stoll place. Rose mela domu prijet pozde k veceru - pry at si klidne postavime stan na zahrade. Vasek chvilku sbiral odvahu vlezt proste nakomu na zahradu, a pak vyrazil na pruzkum. Za chvilku se vratil, ze uz je doma a at jdeme dal. Rose me nejdriv pripadala lehce rozpacita, nakonec nas ale pozvalal dovnitr, ze je pry doma sama a ze dnes muzeme spat v obyvaku. Nabidla nam sklenku vody a asi pul hodiny s nami pokecala. Pak rekla, ze at se klidne osprchujeme, rano muzeme pouzit na snidani jeji nadobi, dala Vaskovi klic od baraku (!) a sla spat. Rose zila dlouho s rodici na jiznim ostrove, pak se ale vratila do Auckladnu. Pry zpiva v kostele - videli jsme na stole CD s jejimi pisnickami, hraje i na kytaru. Pracuje pry s detmi. V baraku jich asi bydli vic, dneska jsou ale vsichni pryc. Zabydleli jsme se v obyvaku (hodili jsme karimatky a spacaky na zem), dali jsme sprchu a pred dvanactou jsme sli spat.

pondeli 12.1.

Vstavali jsme v 7 hodin. Dali jsme snidani, vyhazeli vetsinu veci z auta a hodili je k Rose do baraku. Po ceste do autobazaru v 190 Hobson street jsme se stavili u benzinky u vysavace a trochu vyluxovali auto. Uspeli jsme az u ctvrte benzinky, vsude byly vysavace mimo provoz. Umyli jsme cele auto kartacem na predni sklo. No, asi to trochu pomohlo. Po desate jsme dorazili do Hobsonu. Na prvni pohled to vypadalo, ze vic lidi chce prodat nez koupit. V garazi bylo asi 12 aut a u nich sedeli majitele, kteri znudene cekali na nejakeho kupce. Jak jsme ale prijeli my, uz se o nasi Toyotu zajimal jeden kluk s holkou - francouzi. 1200NZD se mu zdalo rozumne a chtel se projet. Hned nas taky odchytil majitel bazaru, ze chce nejdriv zaplatit 55NZD nez zacneme s kymkoliv vyjednavat. Po projizdce si francouz nechal vytisknout VIR (Vehicle Information Report), kde jsou veskere udaje o puvodnich majitelich a pripadnych dluzich nebo kradezi. Tohle my jsme pred koupi nekontrolovali, tak jsme meli trochu strach, jestli ted nebudem myt nejaky problem. Jedina nesrovnalost byla zminka o moznem pretoceni tachometru. Nekdo pred nami Toyotu prodaval s o 6000km na tachometru min nez kupoval. Jinak my jsme byli asi 12ti majitele. Zkusil nas usmlouvat na 1100, ale byli jsme nekompromisni. Trochu se kroutil, ale mel to marny. Nakonec souhlasil a vyrazili jsme na postu. Nastesti Toyotka ani jednou neskubla, jak obvykle delavala. Vysolil ctyricet dvacek a osm padesatidolarovek a podepsal jsem prevod. Prijeli jsme zpet k Hobsonu, vyhodili si batuzky a par igelitek a jako dva homelessaci jsme se vyrazili toulat po Aucklandu. Bez auta jsme najednou uplne marny. Jak se ted vlastne dostanem k Rose? Ve visitor centru nebyli schopny nam poradne zjistit, ktery autobus a odkud by nas tam dovezl. Nastesti ma Aucklandska MHD promakle internetove stranky. Chvilku trvalo, nez jsme se tam zorientovali. Pak jsme prisli na to, ze mame napsat presne od ktereho ke kteremu baraku se chceme dostat (jmeno ulice a orientacni cislo) a vybehne nam popis i s mapkou vcetne informace, kudy jit pesky. Pod Alber Parkem jsme vypili posledniho Ranfurlaka a dali si do sedmi rozchod. Dal jsem Internet, skocil jsem se podivat do Auckland Art Gallery (pondeli zdarma) a zbytek casu si cetl pruvodce v Albert Parku ve stinu palmy a s vyhledem na Sky Tower. Kdyz jsem si vecer v jednom obchudku kupoval chleba (za 3,20NZD) a v radiu hrali pisnicku, kterou nam casto hrali v aute, tak mi prislo lito, ze uz nikdy nebudeme sedet rovaleny v nasem auticku a poslouchat hity z radia. Komplikovana nocni cesta busem s prestupem na Manukau City Centre probehla v pohode diky hodnym a chapavym autobusakum a samozrejme diky GPSce. Rose nebyla v deset doma, ale meli jsme na dverich listek, ze sla na veceri, at si postavime na zahrade stan a at se klidne mrknem na televizi. Prijela pred pul dvanactou a vydala docela vesele. Pokecali jsme trochu o tom, jak jsme prodavali auto a co jsme cely den delali. Byla docela sranda. Pustila nam i jednu pisnicku ze sveho CD. Hraje a zpiva fakt hezky. Napsala mi do deniku maorsky moji oblibenou vetu: Kua hinga iho toku kuia ki runga i te whare (... ze strechy - bohuzel nevedela, jak se reknou schody). Spat jsme sli az po jedne rano - na zahradu do stanu.
[MHD na internetu: www.rideline.co.nz]

utery 13.1.

Vstali jsme v sedm. Z baraku se ozyvala kytara a zpev Rose. Dali jsme snidani (vlocky s mlekem) a svezli jsme se s Rose k Manakau City Centre. V autobusu do centra jsme si koupili za 12NZD Auckland Discovery Day Pas - jizdenka po celem meste na 24 hodin. Az pozdeji jsme zjistili, ze existuje i jednodenni jizdenka za 8NZD, ktera ale neplati pro vlaky. Vedet to driv, koupili by jsme tu levnejsi. Takhle se alepon svezeme vecer zpet vlakem - zda se to byt jednodussi nez busem s prestupem na Manukau City Centre. V centru jsme zasli na hlavni nadrazi Britomart (autobusove i vlakove). Maji tam i informace, na kterych nam dokonce byli schopni dat planky busu a vlaku na Manakau a poradit nam, jak se ve ctvrtek dostat na letiste. To treba v hlavnim visitor centru neumeli. Zajeli jsme lodi do Devonportu a vysli jsme na vyhlidku na Mt Victoria. Kdyz uz mame jizdenku na cely den, tak se chceme trochu povozit. Po nezbytnem odpolednim Internetu jsme jeli utratit 25NZD za vstup do Underwater worldu. Videli jsme zive tucnaky (cumeli jsme jako puci, jak rychle jim to plave), jedovate ryby, morske koniky (tem uz to tolik neplave) a na konec se nad nami v ohromnem akvarku s chodbou s prosklenym stropem prohaneli zraloci a ohromni rejnoci. Na vecer jsme se jeli podivat na One Tree Hill, kde uz ve skutecnosti zadny tree neni, protoze ho v roce 2000 podriznul nejaky aktivista motorovou pilou. Poslednim vlakem, ktery vyjizdi ve 20:10 z Britomartu jsme jeli na zastavku Homai, ktera je od Rose asi 1,5km. Protoze jsme ale prejeli, museli jsme slapat pesky 3,5km. Rose nas prekvapila veceri: ryze s nejakou zeleninovou omackou - nejlepsi jidlo za posledni 3 mesice. Otevreli jsme si s Vaskem lahev vina (z FoodTownu pod One Tree Hill za polovicni cenu) a psali jsem v kuchyni deniky. Rose si nedala. Cely vecer uklizela, takze jsme vubec nepokecali. Po dnesku jsem docela utahany, takze jdu brzy spat.

streda 14.1.

Rano jela Rose pro spolubydlici na letiste a jako privitaci snidani osmazila slaninu a uvarila vajicka. Samozrejme jsme si dali taky - to bylo druhe nejlepsi jidlo na Zelandu (promin DsD). Trochu nas zaskocily s modlitbou pred jidlem - to uz jsme meli s Vaskem jidlo na taliri a malem i prvni sousto v puse. Spolubydlici Rachel je puvodne z Anglie, na Zelandu zije uz nekolik let. Po desate jsme Rose jeli pomoct malovat jeden kostel, kam asi chodi zpivat. Vyfasovali jsme valecek, stetku, "tray" se syte modrou barvou a s dalsimi asi 10 lidmi jsme natirali venkovni stenu kostela. Za odmenu jsme dostali obed - kureci sendvic, kremovy donut a piti dle vyberu - treti nejlepsi jidlo. Rose nas pak autem hodila na Queen Street v centru mesta. Sli jsme se podivat na Sky Tower. Poprve a asi naposledy jsme pouzili hostelovou slevovou kartu YHA, kterou jsme koupili jeste v Praze za 300kc. Main Observatory Deck - nejnizsi vyhlidka nas stala misto 15 jen 10NZD. Hrozne se mi tu libila prosklena podlaha, ne kazdy se na ni odvazil. Muzete si tu zaplatit adrenalinovou atrakci, kde vas z veze spusti na lane rychlosti 75km/h. Nechaji vas asi 10 sekund viset na urovni Main Observatory Deck, aby vsichni videli jak si to hezky vychutnavate. Zasli jsme pak do smenarny vymenit zbyle penize. Po prodeji auta jich je docela dost. Za svych zbylych 331NZD jsem dostal 175 Euro. Do osmi jsme si dali rozchod. Ja zasel do parku na kopci Domain, kde mi tesne pred nosem zavreli War Museum. Rozvalil jsem se na chvilku pod stromem, dal si svacinku a popsal kus deniku. Po hodince Internetu jsem se s Vaskem potkal na Britomartu a jeli jsme vlakem na Homai. Tentokrat jsme neprejeli. Rose dnes vypadala dost utahane (deti ve skole pry hodne zlobili). Uz to vypadalo, ze pujde spat, ale nakonec s nami vydrzela kecat az do dvou. Ja jsem vlastne odpadl uz v pul jedne. Zitra nas pry Rachel hodi na letiste. Letime v 10, takze zkusime vyrazit v 8.
[Vlak z Britomartu na Homai: 4,50NZD - vyslo nas to levneji nez autobusem]

ctvrtek 15.1.

Vstavali jsme v 7, ale baleni se trochu protahlo, takze jsme na letiste odjizdeli teprve pred pul devatou. Rose se za nas pred odjezdem pomodlila - za Vaska asi 2 minuty, za me snad jeste dele. Na letiste jsme dorazili v 8:45. Docela dlouho nam zabralo shaneni pytle na batohy (ktere davaji Singapore Airlines zdarma), pak jsme se zkouseli propasovat k celnikum bez zaplaceneho odletoveho poplatku 25NZD - a to se nam bohuzel nepovedlo. K letadlu jsme se dostali az 10 minut pred desatou. Muj batoh mel 27kg a na check-inu na nej soupli vysacku "heavy", ale priplatek za nej nechteli. Vaskovi na rentgenech objevili v batuzku nozik, ktery na Zelandu ztratil, pak stastne nasel a ted o nej definitivne prisel. Odletali jsme v 10:15. Je zatazeno, takze skoro nic nevidime. Australie, pres kterou jsme leteli, se nam zkryla uplne. V letadle jsem se podival na "Dobu ledovou" - veverka je proste superb. Nic jineho uz me v programu nezaujalo, tak jsem alespon poslouchal radio a psal denik. Do Singapuru jsme dorazili v pul ctvrte mistniho casu. Mame tu cas skoro do pulnoci a tak jsme vyrazili do centra. Uz to tu zname jako svy boty a na ez-Link karte mame jeste dost penez na cestu do centra a zpet. Dal jsem si za ukol koupit si hrozne vyhodne digitalni fotak, na ktery mam uz "leta" spadeno: Canon A70. Nebylo to tak jednoduche, jak by se mohlo zdat. V prvnim kramu jsem puvodni cenu 500SD usmlouval na 460SD, ve druhem dokonce klesli az na 420SD, kdyz prinesu hotovost (nebudu platit kartou). Tezce jsem zkryval sve nadseni a hledal smenarnu. Za 153USD a 80 Euro jsem dostal 423SD. Kdyz jsem se s penezi vratil do kramu, vypadlo z toho duba, ze za 420SD dostanu jen fotak bez krabice, kabelu, CD a navodu. A to me pred tim tvrdil, ze prave on prodava fotak s kompletni vybavou. Nezbylo mi nez se vratit k prodejci, ktery byl puvodne ochotny prodat fotak za 460SD. Z toho najednou vypadla cena 560SD!!! Vubec jsem nechapal, co se deje. Vybehl jsem zoufale do ulic a hledal dalsi kramky. Nasel jsem jeden, kde mi rekli 499SD. Rekl jsem si OK a chtel ho videt. Oni hned ze se spletli, ze pry 550SD. Nakonec jsem objevil kramek, kde mi rekli 514SD se vsim vcetne 16MB karty nebo 580SD se 128MB k tomu. Uz mi to bylo jedno, i tak je to vyhodny, a tak jsem ho vzal i s velkou kartou. Dal jsem mu 423SD a 75 Euro - kurz mi dal stejny, jako bych mel ve smenarne. Uplne zdrceny jsem vypadl ven, sedl na lavicku a rozdejchaval ty nervy - pekne si me povodili. Sesel jsem se s Vaskem a zasli jsme utratit zbyle penize do MacDonalda. Na hledani tradicniho cinskeho buface jsme nemeli cas. SMRTi (mistni metro) jsme dojeli zpet na letiste. Nechal jsem si vratit dan (18SD), vymenil je na Eura (kupodivu mi je vymenili i s drobnymi) a na chvilku jsem se natahl na podlahu. Nalezli jsme do letadla a tvrdli v nem kvuli nejake poruse pres hodinu. Pak uz se konecne letelo. Nabidka filmu byla stejna. Koukl jsem na jeden a jinak si hral se svym novym fotakem, cumel z okynka a taky jsem snad na 2 hodiny usnul.
[Canon A70 v Cechach za 11000Kc. 1SD = 15kc]

patek 16.1.

Pri letu na zapad nam noc vydrzela celych 12 hodin letu az do Frankfurtu (a to jsme odletali v 1h rano). Hodinka na prestup byla akorat. Nekteri cetujici meli na prestup na jine lety kvuli zpozdeni pred odletem jeste min a tak meli docela naspech. Let do Prahy byl uz v pohode az na pristani, kdy pilot dosedl trochu sikmo a chvilku jsme tancovali po jednom kole. Na Ruzyni jsem dal svuj fotak k Vaskovi a nechal jsem si jen A70ku a zkusil ho prones bez cla. Za pasovkou jsem si vzal fotak zpet. Trochu me prekvapilo, ze celnice byla az tesne pred vychodem. S dvemi fotaky v batuzku jsem tvrdil, ze k procleni nic nemam. Kdyz videli, ze letime ze Zelandu a navic pres Singapur, hodili mi velky batoh do rentgenu. Trnul jsem hruzou, abych nechteli videt muj maly batuzek na zadech. Kdyz mi rekli, ze muzu jit, vystrelil jsem ven jako poustni kukacka. Na letisti na me cekali nasi a Terka, pro Vaska prijel Bastardo a Ivana. Propasovanym fotakem jsme si udelali posledni fotku ve stojce hlavou dolu jak dva protinozci a vyrazili domu.

... a to je vechno, t d d d

domu - << kapitoly

Dalgliesh